Kalifornie 2010, 2011 (Berkeley) a navrat do Prahy

12. kveten - Gold creek a Tidbinbilla

Konecne jsme se dostali take trochu ven. Patek byl ponekud fiasko a donutil me konecne, abych se chte nechte sblizila s autem a vykaslala se na autobusy. Mistni me varovali, ze hromadna  doprava je mizerna a bohuzel meli vic, nez pravdu. Jizdenka,pravda, plati 90 minut, ale pri mizerne navaznosti spoju se da docela dobre probendit driv, nez clovek dojede do cile. Aspon jsme si udelali poradny vylet – autobusy jezdi vsude mozne klikate, neuveritelne dlouho a jizdni rady dodrzuji dost ramcove.  Tedy vcas je autobus jenom z konecne, a ani to ne vzdy.  A co vic, ridici jsou uplne stejne protivni jako na primestske lince.

Takze v patek nas vylet do Gold Creek village, puvodne zlatokopecke vesnicky, skoncil tim, ze jsme skoro 2 hodiny cestovali po autobusech, kdyz jsme tam dojeli, nasli jsme par malych domku, hrozne moc obchodu a nekolik privatnich muzei, z nich nejlepsi jsou asi dinosauri. Vzhledem k tomu, jak dlouho jsme tam jeli, uz jsme nikam nemohli jit, tak jsme si to prohledli zvenku, ja jsem si pro sebe zanadavala a uz jsme byli doma, tedy spis ve skole, vyzvednout Alici. Nastesti byl v patek aspon charitativni vyprodej pouzitych uniforem, tak jsem Aje neco poridila, aby se moc nelisila. Saticky, ktere vypadaji skoro stejne, jako ty  z 19. stoleti, bohuzel zadne nebyly, ale asi nejake casem poridim, protoze vypadaji dokonale starodavne, i s velkym limcem. No, i kdyz v Cechach to k noseni asi moc nebude.

O vikendu neni dost dobre mozne zustat s detmi doma, protoze by urcite nejak zaneradily dum a navic by obtezovaly sousedy povykovanim a tak jsem sebrala odvahu a zavazadla a auto a KONECNE vyrazila za humna. Do jedine prirodni rezervace Tidbinbilla v teritoriu Canberry.  Je asi 40 km odsud a tudiz je to dobry trenink rizeni auta. Moc se mi do toho nechtelo, ale podarilo se zprovoznit GPS na mobilu, i kdyz vubec nefunguje tak, jak bych si prala. Zabloudila jsem jen trochu v centru a pak uz se nastesti jelo jenom po male silnicce. Krajina je proschla, zvlnena a na kopeccich rostou osamele stromu, je to vcelku pekne a fotogenicke, ale nejak se mi s detmi nechtelo porad stavet. Ale planuji, ze pristi cestu uz zastavovat budu. Docela me zaujaly prejezdy ricek, protoze mosty pres tuhle silnici maji takove zvlastni zabradli, pak jsem pochopila, ze je to ze ucelem zatop, protoze se tu moc nevsakuje voda a kazdy trochu vetsi dest zpusobi potopu, takze voda tece vysoko nad mostem. Taky je tam meric vody, aby ricici videli, jestli jeste muzou projet, nebo uz ne.  Vlastne i u nas v nedalekem parciku maji takove strouhy v sirokem betonovem korytu a jsou tam napisy, aby se k tomu lidi po desti nepriblizovali, nebot se naplni a rozliji po parku. Vypada to jako docela zajimavy odvodnovaci system, ktery je vsude okolo.

V Tidbinbille je krasne Visitor centre, akorat bylo po ranu desive studene a tak jsme tam ani nedokazali moc dlouho vydrzet.  Meli tam par vycpanych zvirat, nejake zive hady a spoustu brozur a informaci... proste jako vsude jinde na svete, az na tu prisernou zimu. Asi je to mistni zvyk, netopit, dokud neni mraz. Na parkovisti se k nam pridala cerstve primigrujici izraelska rodinka, co prave koupila auto, starou herku, a jezdili spis vpravo, nez vlevo.  Asi by tu meli mit nejake specificke odstrasujici znacky pro cizince, co zacinaji ridit vlevo.  Ale jinak s nima byla docela legrace.  Asi hodinu jsme bllbli na hristi a pak se konecne presunuli do nejzajimavejsiho mista rezervace, ktere povazuju za dost dobry napad. Je to nekolik ctverecnich kilometru ohrazenych poradnym plotem, kde jsou  vice mene divoka zvirata. Neco jako safari, ale clovek tu chodi pesky a aby zvirenu videl, musi se docela snazit. Nam se podarilo zahlednout par Emu, pelikany, jakesi vakokrysy, cerne lysky a obrovske husy a nakonec, ale to spis byla takova atrakce, koalu. Byla ochocena a tlusta  a sedela na dobre strome ohrazenem plexisklem a jeste ji hlidal zrizenec, aby za ni nikdo nelezl.  Ale pry je kolonie koal  i tady v Canberre, tak se k ni treba jedou take dopracujeme.  Bohuzel se deti  i v rezervaci rvaly, nejak posledni dobou maji bojovne nalady a ja z toho zase depresi. Takze jsem je trochu predcasne nasoukala do auta a vyrazila smerem domu. Ukazalo se, ze izraelska rodinka bydli kousek o dnas a navic si neni s novym autem moc jista a ke vsemu jim dochazel benzin/ Me pro zmenu GPS nenacetlo mapu, tak jsme jeli domu spolecne, tedy za sebou a se zajmem jsem koukala, jak Leo sneruje po silnici.  Doma jsem pak zcela nevychovne posadila deti k televizi, poprve od naseho prjezdu a byla to neuveritelna uleva. 

10. kveten

Ted bych mohla popsat par prvnich dojmu, i kdyz mozna nebudou uplne realne. V Canberre totiz skoro vsichni pracuji pro vladu, bud primo, nebo ve skolach. Krom vladnich uradu tu totiz jsou 3 univerzity, nepocitane muzei a pamatniku a prirodnich parku. Pak jeste par obchodu a nutnych sluzeb, co k tomu patri. Zadne tovarny a sklady jsem zatim nikde nevidela.  Akorat stada koni a krav.

Australie mi prijde takova nejaka blizsi, nez Amerika.  Sluzby nejsou tak dokonale a taky je tu obecne min reklamy a bombastickych napisu.  Kdyz neco poradne nefunguje, tak reknou bez obav, no worries, a nic se nedeje a clovek ceka a ceka a furt nic, a kdyz se znova opta, tak opet uslysi .. no worries.  Takhle jsem si objednavala taxika. Tri ctvrte hodiny nic, po treti urgenci prijely dva.  V obchodniceni je Amerika takovy nablyskanejsi Izrael, vsichni se ukrutne snazi. To se o Australii rict neda.Ale taky tu nejde tak dobre neco reklamovat.

Lidi tu v prumeru vypadaji tak sympaticky obycejne, vetsinou prijatelne obtloustli , ale ne chorobne tlusty, rekla bych ochotni a mili spis v soukrome konverzaci, nez v obchodech a uradech. To neplati o skole, tam se snazi hodne a je to videt. Uz ted vidim, jaky tezky bude pro deti i pro me navrat do Prahy.  Najednou je takova pohoda, chodit do skoly od deviti a jeste k tomu s detma, co se tam tesi a nedelaji sceny, ze nechteji.  A mit skolu 10 minut od domu... pesky a jeste krasnou cestou pres louku a aleji.  I dost male deti tu chodi do skoly a na hriste samy.

Taky obchody jsou tu celkem zajimave usporadane.  Na ulicich nejsou skoro zadne, az na par lokalnich samosek s potravinama.  Pak tu je nakupni centrum. V jednom patre jsou dobre, tj. drahe obchody s oblecenim a elektronikou, v dalsim patre jsou skoro jen potraviny, a taky reznik s obrovskym pultem masa, dalsi reznik s drubezim masem, kramky se zeleninou a tri konkurencni potravinove samosky.  V poslednim patre jsou pak nejlevnejsi obchody, vedene cinany.  Takze si tu kazdy prijde na sve a nemusi hledat levnou ulicku, ktera tu beztak zadna neni.

Jidlo je tu asi docela kvalitni.  Vetsinou mistni. Ovoce a zelenina jsou bohuzel nehorazne drahe, v porovnani s nami i s Amerikou.  A to vlastne odnikud nedovazi.  Moc si tu nehraji na nizkotucne potraviny. A mistni sladkosti jsou mene sladke, nez jsme zvykli. Presne tak na hranici, aby jeste byly dobre.  Akorat zmrzlina nic moc. Ale tu asi pres zimu nebudeme potrebovat, tak to neni tragedie.  Relativne levne mi tu prijdou akorat morske brebery, krevety a tak.   A jehneci maso. No jeste si musim ujasnit, co tu krom testovin a rizota budeme jist. Galina mi rikala, ze tu rostou dobry hribky, tak na ne asi nekdy vyrazime.  Brzy, nez bude mrznout.

+++

Dneska jsem poprve sama vyrazila autem na nakup do nedalekeho obchodu. Ono to totiz autem vyjde levneji, nez busem. A musim trenovat.  Taky konecne asi po dvou tydnech dobre vidim na obe oci. Misto blinkru jsem kazdou chvili zapnula sterace a do protismeru se mi podarilo vjet jenom jednou. Na krizovatce. Nastesti jsou na to asi taky zvykli, vsichni zastavili, pockali, az vycouvam a jelo se dal. Budu si muset vytisknout za sklo velkou tabulku s pismenem L, protoze nic s napisem, ze nejsem idiot, ale cizinec, tu neni.   

Jinak jsem porad fascinovana, vlastne jsme vsichni, hejny barevnych ptaku. Zatim jsme nevideli nic mensiho, nez je nas kos.  Volne tu litaji rozely a jeste dalsi zlutozeleni  ptaci s kropenatych brichem. Pak jsou Kookaroos, bili se zlutyma chocholkama velikosti kachny a vsude cernobile flekate vrany, co umi hezky zpivat a jsou dost vlezle. Lidi je maji radi a rikaji jim Meggy. A pak jeste stejne cernobili kosi, co naopak moc hezky nezpivaji. Nejak se mi je moc nedari vyfotit, deti je porad rusi a vetsinou spechame do skoly.